Tato stránka je věnována pracovnímu kolektivu kolejiště na Podbabě v Praze. Stručně Vám představí jeho členy, kteří se v současné době podílejí na výstavbě a údržbě. Bohužel není v našich silách napsat o každém, kdo se do jeho historie jakkoliv zapsal. Ještě je nutno dodat, že postupně budeme dodávat kvalitnější fotografie. My se totiž pro svoji skromnost neradi fotíme a ostatním dá mnoho práce vyfotit toho druhého tak, aby neměl čas protestovat.

Pavel Švec

Bohužel nedávno zesnulý hlavní vedoucí kroužku. U kolejiště byl už od samého začátku, tedy od roku 1985, a pamatoval místnost pro kolejiště ještě prázdnou. Jeho pracovní náplní, kromě práce s dětmi, bylo především vymýšlení a zapojování veškerého elektrického a elektronického zabezpečovacího zařízení kolejiště, údržba kolejového spodku a svršku a výroba a montáž trolejového vedení, ale navrhoval také úpravy kolejiště – jeho posledním velkým nápadem, který se teprve postupně realizuje, bylo ubourání příčky a rozšíření kolejiště do sousední místnosti, spojené s přebudováním lokomotivního depa.

Pod jeho vedením jsme se naučili uplatňovat léty ověřený výrobní princip: Pavel něco vymyslel. ⇒ ⇒ Ostatní mu to zkritizovali a zeptali se ho, proč zrovna tak. ⇒ Pak se došlo k dohodě (nebo jsme rezignovali pod váhou Pavlových argumentů), jak, kde a kdo to zapojí ⇒ Jirka se pod Pavlovým dohledem pustil do výroby příslušného tišťáku. ⇒ ⇒ Mezitím si Vašek došel pro nářadí (zpravidla kladivo a pájku) a začal hledat nejvhodnější místo, jak se zasoukat do té správné pracovní polohy ⇒ . ⇒ V tomto okamžiku se rozběhly na plno práce na projektu. ⇒ Po několika týdnech dělání úplně něčeho jiného se většinou objevily první výsledky v podobě několika desítek metrů nových drátů a viditelných změn ve vzhledu kolejiště a jeho zabezpečovacího zařízení. ⇒ ⇒ Následovaly první samostatné zkoušky některých prvků z nově zapojovaného zařízení a opravování prvních chyb, objevených při první samostatné zkoušce některých prvků z nově zapojovaného zařízení. ⇒ ⇒ Pak se jednotlivé prvky začaly spojovat dohromady. ⇒ Začaly se opravovat nově objevené chyby. ⇒ ⇒ Začaly se opravovat chyby způsobené spojováním jednotlivých prvků dohromady a způsobené opravováním předchozích chyb. ⇒ Teprve potom se zařízení dostalo alespoň do provizorního provozu. ⇒ V tomto okamžiku se začínáme chlubit výsledky své práce. ⇒ Nesmí se ovšem zapomenout na odstraňování chyb a funkčních nedostatků, na které se přijde až v provozu.

Teprve když se zařízení osvědčí a zdárně přečká zkušební provoz, je dále implementováno na další místa kolejiště, mezitím se však obdobným způsobem vyvíjelo a zkoušelo něco dalšího. Do tohoto výrobního procesu se průběžně zapojovali zkušenější členové kroužku, kteří buďto jen pomáhali, nebo dostali přímo na starost některou část výrobního procesu.

Ještě však existovala jedna varianta: My (bez Pavla) jsme něco vymysleli. ⇒ Pavel nám to zkritizoval (případně zakázal). ⇒ Pokud po diskusi souhlasil, postupovalo se opět výše popsaným způsobem. Teď už nám sice nic nezakáže, ale když nyní vymyslíme něco nového, sami se vždy před začátkem práce ptáme, co by tomu řekl.

Pavel Švec zemřel po těžké nemoci 19. června 2010. Čest jeho památce!

 

Ing. Ivo Mahel

Odborník na historii a současnost modelové a skutečné železnice, ale i tramvají. Na kolejišti působí jako vedoucí od roku 1996 a stará se o vzhled a stav modelů, tzn. údržba budov, krajinných detailů a vozidel. Mezi speciality patří detaily, jako třeba myslivec se psy nebo různé nápisy a značky. Z jeho výroby pochází mnoho povedených modelů lokomotiv jako třeba Čtyřkolák. Přeznačuje a nově natírá mnohé staré nákladní vozy na ČSD a vytváří pro ně originální předpisové popisky. Dále se velmi úspěšně podílí na opravách poškozených či různě zničených vozidel. Také je autorem technických výkresů modelů lokomotiv a vozů. Připravuje a tiskne podklady pro různé budovy, které se v rámci kroužku učí děti vyřezávat, slepovat a barvit. Soukromý vozový park se sestává ze zbírky několika osobních vozů a nákladních plošinových vozů pro armádní transport včetně všelijakých vojenských vozidel.

Bc. Václav Macek

Členem kroužku je zhruba od roku 1996 a od roku 2006 je také vedoucím kroužku "začátečníků", ve kterém se věnuje dětem a s jejich pomocí se mimo jiné snaží udržet malá, přenosná kolejiště v celku a provozní. Při práci využívá své bohaté zkušenosti se skutečnou železnicí (provozem, technikou a životem na ní). Své zkušenosti si doplňuje ve svém brigádním zaměstnání jako signalista v několika stanicích. Největší část jeho pracovní náplně na kolejišti (hned po krocení divokých dětí) patří tahání a zapojování většiny drátů pod, na i nad ním. V praxi to například znamená, že je zalezlý do půlky těla v různých koutech kolejiště a pájí cosi sobě nad hlavou, nejlépe ještě za tři rohy. V tomto směru je schopný (tedy přesněji všehoschopný). Také je duchovním otcem nejednoho šíleného nápadu, který se na kolejišti (a nejen na něm) uskutečnil. Ve známost rovněž vešel vlastnictvím a provozováním silného a spolehlivého stroje řady T334, známého též pod přezdívkou "Mackova rosňa". Postupně rozšířil svůj vozový park o lokomotivu 742, 749 a 830. Při provozu si nejčastěji zabírá dopravní kancelář v Praze-Podbabě. Protože je to klíčová stanice na kolejišti, přebírá tím pádem důležitou funkci dispečera (nenechá si do toho od nikoho kecat), spočívající v určování co, kudy a jak pojede, popřípadě nepojede. Pokud se pak ve stanici "naproti" – Ledečku – jako výpravčí objevil Pavel, měli všichni ostatní výpravčí na trati připraven velmi intenzivní prožitek, sestávající především z toho, že najednou nevědeli, kam dřív skočit, a "nějak" jim začaly docházet volné koleje. V tomto okamžiku ovšem přišel ke slovu náš dispečer a v zájmu "uklidnění" situace vypustil na trať odklonový rychlík.

Bc. Jiří Šmíd

Členem kroužku je zhruba 11 let. Několik posledních let se věnuje pájení a zapojování většiny tišťáků, které jsou porůznu rozesety po kolejišti. V této činnosti získal již mnoho zkušeností. Mezi další povinnosti patří také běžná údržba kolejiště, ale i tahání nových drátů pod kolejištěm nebo v ovládacích panelech. Když zrovna není nic na práci, lepí a piluje patky stožárů pro trakční vedení, kterým pak přímo na míru připravuje díry v kolejišti. A co se týče děr, tvoří s Vaškem nerozlučné duo v jejich výrobě kdekoliv a čímkoliv na kolejišti (možnosti a prostředky máme téměř neomezené a plně toho využíváme), ale na rozdíl od Vaška umí pracovat se závitníky. Nejen při této aktivitě vždy utrousí nejednu zábavnou poznámku. Nutno však připomenout i zásluhy provozní. Mezi ně patří lokomotivní výpomoc vlastním strojem T 669 a bravurní výkony ve funkci výpravčího v Mezipatře.

Richard Čech

Služebně nejmladší vedoucí, který se na tuto pozici vypracoval z řadového člena kroužku. Kromě práce s dětmi, které ho mají velice rády, se také pilně věnuje práci na kolejišti. Jeho oblíbenou pracovní náplň tvoří "přetravňování" kolejiště a to je práce záslužná, ale i skoro nekonečná. Větší význam pro veřejné blaho má však výroba návěstidel (ukotvení stožáru, nátěr a osazení diodami) a to ze dvou důvodů. Za prvé je to schopný modelář (hlavně s těmi malými serepetičkami si umí vyhrát) a za druhé, nikdo jiný to nechce dělat. Za zmínku stojí i soukromý park vozidel, mezi něž patří námi oblíbená 831 150-8. Dále Pilštik (735), Bardotka (749), Brejlovec (750), Hektor (T435) a několik osobních a nákladních vozů. Více o jeho modelářských ambicích a výtvorech se dozvíte v odkazu "Malé domácí kolejiště"

Lukáš Beneš

Na kroužku začínal před několika lety jako každý jiný mladý modelář. Ovšem na rozdíl od některých ostatních vydržel a dnes hojně využívá svoje zkušenosti doplněné trpělivostí a pečlivostí. Jeho aktivita se na kolejišti zaměřuje na tvorbu krajiny. Mezi první významné počiny patří nástupiště v Ledečku. Postupně upravuje různé části krajiny, hlavně v okolí Ledečka. Také se stará o domečky a další detaily na kolejišti. Pokud se nevěnuje kolejišti, tak se věnuje svému rozrůstajícímu se vozovému parku. Do něj patří například Zamračená T478 nebo Hydra M296. Velké díky si zaslouží od vedoucích kroužku za to, že se dokáže věnovat i mladším modelářům a pomoci jim s jejich vlastními modely. Popřípadě je učí různým dovednostem při práci na velkém kolejišti.

Michal Maruš

Dlouholetý člen našeho kolektivu, který se sice patří do řad platících, přesto v provozu kroužku zastává významné místo. Zástupci z jeho rozsáhlého parku vozidel nechybí při žádném ježdění a jejich počet se stále rozrůstá. Samozřejmostí je po tolika letech dokonalá znalost provozních možností kolejiště. Bohužel nikdo nedokáže říci, jestli je také tím modelářem v pravém slova smyslu, protože, kromě drobných věcí, nikdo není schopen přesvědčivě říci, jestli někdy něco vlastně postavil. To však nezlehčuje jeho činy a zásluhy. Posledních pár let pomáhá organizovat prakticky všechny akce, které se konají buď na Stanici Techniků nebo na výjezdu s kolejištěm. Příkladem možno uvést účast na výstavách Model-Hobby (a to i se svým kolejištěm). Závěrem je ještě jedno varování o jeho výskytu na historických vlacích v okolí Prahy. Vydává se za člena vlakového doprovodu a je maskován slušivou uniformou zaměstnance dráhy.

Bc. Aleš Zrak

Bývalý člen kroužku, který s námi dále spolupracuje. Autor základní kostry těchto stránek a technický poradce při jejich údržbě. Ale abychom ocenili jeho budovatelské úsilí na kolejišti, musíme připomenout jeho dlouholetou tvůrčí činnost ve stanici Kácov (naštěstí už zase vše funguje). Jako modelář při svém působení na kolejišti vytvořil několik povedených modelů, jako třeba model osobního vozu nebo budovu skladiště, která svým precizním provedením dodnes slouží jako vzor dětem.

Mezi další současné významné spolupracovníky patří: Martin Zacpal (hlavní elektrotechnický a elektronický poradce, šílený konstruktér: Zepellin, měřící vůz), Ondra Novák (schopný modelář), David Ilko (objev poslední doby) a další.

Zvláštní poděkování patří bývalému vedoucímu, ing. Vráťovi Dvořáčkovi, který nám pomáhá udržovat naše klubová i soukromá vozidla v provozuschopném stavu a na dny otevřených dveří zapůjčuje některé své výtvory, které tak zpestřují provoz na kolejišti.

Z historie musíme zmínit tyto "zasloužilé umělce": Pavel Král (na jeho pracovní a výchovné metody dodnes někteří vzpomínají a s jeho výtvory se stále můžou někteří při své práci setkat), Michal Ptáček (též známý jako Radar, konstruktér ďábelského ústrojí točny). Na budování kolejiště se v jeho historii podílelo samozřejmě mnoho dalších, které třeba ani nepamatujeme, ale i jim patří naše díky.